Cesta do pekel začíná

20. července 2016 v 21:17 | Nikolas |  Pád do hlubin temna
"Jak se vůbec opovažuje mi jen tak poslat dopis a chtít po mně, abych se přidal na jeho bláznivou cestu do Kartága. To mi sakra nemůže zavolat nebo co?! Á počkat, to by náš skvělý tatínek musel mít moje číslo, divím se, že vůbec zná mou adresu! Proč to vůbec nazývá rodinným výletem, když tam budu jen já a ON!" doslova jsem ječel na svou sestru přes telefon po přečtení dopisu od našeho otce, který po mně chtěl, abych udělal nemožné- trávil s ním čas. Možná to bude znít divně, ale nesnášel jsem, když jsem musel trávit čas s mým otcem, protože on se o mně nebo o mou sestru vůbec nezajímal. Neustále cestoval, nebývával doma na Vánoce, nebyl s námi, když jsme maturovali, on s námi nebyl ani když umřela máma. Pro mě to vždy byl jen ten muž, kterého jsme vídávali jen jednou za uherský rok.
"Brácha, uklidni se a k tomu to není zase až tak špatný nápad." ,chtěl jsem už něco říct, ale sestře to došlo a tak rychle pokračovala,:" Myslím tím, že by nebylo špatné zase vidět mého bráchu cestovatele a našeho praštěného strýčka." slyšel jsem, jak se jen potichu směje.
Svou sestru jsem už opravdu dlouho neviděl a od té doby, co strýček zápasil se svými nemocemi, chtěl jsem mu co nejvíce zpříjemnit život. Chvíli jsem jen tak v tichosti stál, ale pak mi došlo, že Elise čeká na odpověď:" No dobrá, jedu. Přeci tě tam nenechám samotnou se starouši."
" Ó můj galantní rytíři, já nevím, jak se ti jen odměním?!"
"Hahaha, strašně vtipný. Mám nějakou schůzku, takže ti zavolám později. Čau ségra."
"Čauky čau." s tím se hned zavěsil, neměl jsem už totiž moc času a má sestra umí i z loučení udělat zdlouhavou záležitost. Z obýváku jsem přešel rychle do koupelny, abych se trošku upravil a mohl vyrazit. Když jsem se podíval do zrcadla, málem jsem dostal infarkt. Mé kaštanově hnědě vlasy se rozhodli, že se dnes zřejmě promění v ptačí hnízdo, snad jen proto, abych měl víc práce. Po námaze s česáním přišlo na řadu mé "mužné" strniště, které však muselo dnes pryč. Pak následovala už jen běžná hygiena a mohl jsem vyrazit.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Když jsem se vracel domů, všiml jsem si, že naše místní drbna zvědavě vyhlíží, jak vstupuji do domu.
"Dobrý večer, paní Relušská." baba málem spadla z balkónu, když si uvědomila, že to směřovalo na ni. Asi si myslela, že byla dobře schovaná za tím naprosto průhledným balkónem.
"Áhhh, dobrý večer, pane Müllere, já nevěděla, že se s někým scházíte." to mě docela překvapilo.
" O čem to mluvíte, já nikoho nemám." podívala se na mě docela vyděšeně a pak zase šeptem promluvila:" Tak to tam máte asi zloděje. Tedy zlodějku, abych byla přesná, taková blondýnka a trochu opálená byla." v tu chvíli mi došlo, o kom mluví a já se jen začal z plných plic smát. Poté, co jsem se uklidnil, jsem si všiml, že ta stíhačka se na mě pořád dívá.
"Já se omlouvám, ale to není ani moje přítelkyně, ani zlodějka, ale něco mnohem horšího....Víte, je to ....moje sestra." v té chvíle se otočila na podpatku a okamžitě zamířila do svého bytu. Jak ta brblala.
Když jsem otevřel dveře bytu, všiml jsem si na botníku ženských bot a také jsem ucítil parfém, který má sestra naprosto zbožňuje.
"Nazdárek lupiči, nemám tu nic cenného a k tomu to vypadá, že se mi tu chce nastěhovat dost nepříjemná ženská, být vámi, tak zdrhám."
"Blbečku." sestra vyletěla z obýváku a zuřivě mě objala.
"Taky tě rád vidím. Měla si říct, že přijedeš, sousedka už chtěla zburcovat celou seniorskou domobranu."
" Hej, nedělej si srandu ze starších lidí." začala mě lechtat, protože věděla, že když začne, tak udělám cokoliv jen, aby přestala.
"Dobře, dobře, už o nich tak nebudu mluvit." naštěstí věděla, kdy přestat a pustila mě ze svého "smrtícího" sevření.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Chvíli nám trvalo, než jsme zařídili vše potřebné, ale když jsme měli doklady, vyrazili jsme, co nejdříve to jen šlo.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Cesta na letiště byla naštěstí poklidná, Elise nikdy neměla v oblibě auta, a tak v nich bývala na ni až děsivě potichu. Oba jsme byli docela teple oblečeni, protože byla tehdy dost nepříjemná zima a my jsme vždy měli radši teplo. Když jsme vystoupili z auto, trvalo ji asi jen dvě sekundy než si uvědomila, že jsme už vystoupili a pak najednou ožila.
"Myslíš, že nás jen tak poznají, přeci nás už docela dlouho neviděli. Teda taťka by nás asi nepoznal i kdyby nás viděl včera, ale strýček Arthur nás viděl naposledy asi tak před deseti lety."
"Cože? Já se s ním setkal asi před třemi měsíci. Zašel jsem za ním na univerzitu, abych se zeptal, jak se mu daří. Nevypadal moc dobře, ale na jeho chování bylo stejně ztřeštěné jako vždy."
"Jó, tak já jsem ztřeštěný." když jsem uslyšel jeho hlas zamrzl jsem na místě, netrvalo to dlouho a strýček mě objímal, jak nejpevněji to šlo. Ani trochu se nezměnil, pořád stejný šedovlasý trochu vyzáblý mužík s tváří nějakého skřítka, který má něco vtipného na mysli. Ten, kdo se změnil, byla osoba stojící vedle strýčka Arthura. Náš otec vypadal strašně. Místo svalnatého muže s bujnou kšticí tu stála plešatá hadrová panenka, která jen matně připomínala našeho otce.
"Ahoj tati. Ráda tě zase vidím." sice se nám moc nevěnoval, ale Elise ho nikdy nepřestala milovat. Já na druhou stranu nikdy nezačal.
"Puclíku, pojď sem za taťkou." Po jejich vřelém objetí se otec podíval na mě.
"Synu, já...rád tě zase vidím." Něco mi na něm nesedělo, připadal mi nějaký jiný, ale pak jsem si uvědomil, že já to mohu asi těžko posoudit, když se vídáme tak zřídka.
"Taky, taky", nechtěl jsem se ostatním zkazit náladu, a tak jsem jen radši přešel rovnou k naší cestě a jejímu cíli, " moc si toho v tom dopise nevysvětlil, jen ses zmínil, že jedeme do Kartága, ale proč, co čekáš, že tam najdeme?"
"Chápu, že máte spousty otázek. Takže vlastně....." vyrušil ho nějaký mladý muž, asi student,který do nás málem vrazil.
"Velice se všem omlouvám, pane Müllere už bychom měli vyrazit." pronesl ten mladík hlasem na mé uši až moc pisklavým.
" Omlouvám se, zapomněl jsem se zmínit, že s sebou beru svého studenta." řekl náš otec a ukázal na studentíka. Pak pokračoval:" Představuji vám Roberta Corvina, tohle je můj syn Petr, bratr Arthur a ta nádherná dívka, na kterou ani ve snech nepomyslíš, je má dcera Elise. Tak když máme tohle za sebou, mohli bychom už vyrazit." začal si to vykračovat k vchodu.
"Nezapomněl si na něco, třeba vysvětlení celé téhle situace nebo něco takového?!"
"Vysvětlím vše na místě, nemáme čas a taky chci, abyste se měli na co těšit."
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Až když jsem pohodlně seděl v letadle vedle Elise jsem "konečně" spustil svůj protest:" To snad nemyslí vážně, prý ať se máme na co těšit. Copak jsem nějaký blbý děcka, jestli nám chce vyprávět pohádky, tak na to přišel trochu pozdě!"
" Uklidni se, uslyší tě celé letadlo."
"Tak ať. Říkám ti, něco mi tu nepřijde v pořádku." byl bych pokračoval, ale všiml jsem si, že si sestra zastrčila do uší sluchátka a mě vůbec nevnímá. S představou toho, jak se na mě dívají ostatní, když mluví na člověka, který mě naprosto neslyší, jsem si radši vzal knížku a začal jsem si číst, ale nemohl jsem ze sebe setřást ten zvláštní pocit, že je tu něco špatně.
Měl jsem své intuici tehdy víc věřit a nic z toho by se nestalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 14. prosince 2016 v 19:02 | Reagovat

Nečakaný rodinný výlet do Kartága? Tak to som len zvedavá, čo sa z toho vyvyvie! Snáď nejaká akcia typu Indiana Jonesa? :) Ale nie. Veľmi pekný úvod. Stručne si tam zhrnul o rodine všetko podstatné, načrtol si nám vzťahy aby sme vedeli ako to u nich funguje. (Puclík? To ako vážne? Kurňa ešte vživote som nič také nepočula a je to TAK roztomilé! :D ) Štylisticky veľmi pekné, obsahovo netradičné... Stručne povedané zaujalo ma takže sa rútim na pokračovanie! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama