Ústa Bestie jsou otevřená

20. července 2016 v 21:18 | Nikolas |  Pád do hlubin temna
Cesta se obešla bez nějakých potíží. Otec nám řekl, že nám vše vysvětlí, až dorazíme na místo, prý že je to na dlouhé vysvětlování. Z nejbližšího letiště jsme jeli do města, které bylo aspoň podle otce velice blízko místo, které s námi chtěl "navštívit". Dorazili jsme k velkému domu, který vypadl na to, že už zažil lepší časy. Omítka z větší části opadla. Psi pobíhali všude okolo a křik dětí, které si hrály nedaleko od místa, kde jsme stáli.
"Tohle má být hotel?! To si snad dělají srandu!" řekl jsem trochu nepříjemným hlasem. Byl jsem už prostě unavený po té neuvěřitelně dlouhé cestě a teď ještě tenhle "vtip".
"Nechtěl jsem jít do hotelu, zařídil jsem nám pobyt u jednoho z mých přátel." ukazoval na ten "barák" a přitom si zakrýval oči kvůli slunci, takže jsem nemohl říct, jestli si dělá legraci nebo to myslí vážně.
" No, mohl si nám alespoň říct, že budeme v no, jak to jen říct....ne tak formálním místě." strýčkova slova však směřovala spíš jen tak do větru. Otec se najednou dal k pochodu a zaklepal na dveře. Způsob, kterým však klepal byl hodně zvláštní. Ne bylo to rovnou podezřelé-vypadal, jako by si hrál na nějakého špiona, který se chce dostat na nějaké utajené místo. Nejdříve zaklepal třikrát rychle za sebou, pak počkal asi na pět sekund a pak zase zaklepal tentokrát sedmkrát. Jakmile přestal, odstoupil od dveří, sundal si klobouk a zařval něco v jazyce, kterému jsem nerozuměl, ale mohla to být arabština. Zanedlouho se dveře domu otevřely a z domu vystoupil muž zahalený do šedivé látky, šlo poznat, že je na jedno oko slepý.
"Vidím, že si přivedl..." muž nebyl schopen dokončit svou větu, protože mu otec skočil do řeči.
"Tohle je moje rodina, chtěl jsem je vzít na rodinnou vyjížďku." muž celou dobu, co můj otec mluvil, kýval. Pak řekl zase něco v tom nesrozumitelném jazyce. Znělo to spíš jako výsměch nebo něco podobného. Můj otec odpověděl:" Ach ano proto jsem ti zavolal, jestli bychom nemohli zůstat u tebe, nadýchat se té rodinné atmosféry, pryč od toho městského shonu. A no, také se mi nechtělo zabývat se těmi formalitami, s kterými by nás obtěžovali v hotelu." otec totiž hotely nenávidí, jednou mu totiž uklízečka ukradla artefakt, který se mu podařilo najít. Bohužel artefakt byl dosti křehký, proto když ho chtěla narvat do své malé kabelky a někdo ji přitom vyrušil, artefakt upadal na zem a rozlomil se na několik částí.
Muž si nás všechny změřil pohledem a ukázal nám ať vejdeme dovnitř. Když jsme vstoupili do předsíně, myslel jsem si, že jsem se dostal do jiného světa. Dům vypadal zevnitř tisíckrát lépe. Na zdech byly pověšeny obrazy z různých koutů světa. Nábytek vypadal starožitně a tak draze, že jsem se ho vůbec bál dotknout. Nejenom to měli tu nainstalovanou klimatizaci, takže to odporné horko přestalo být problémem. Z mého údivu mě vyrušil hlas toho muže:" Můžete jít do obývací pokoje, donesu vám něco k jídlu a pití, pak vám ukážu vaše pokoje." poté co domluvil, poplácal otce po zádech a vydal se po schodech nahoru. Otec, který tento dům zřejmě dobře znal popošel o pár kroků dál a otevřel dveře napravo. Pokoj, do kterého jsme vešli, byl také velice dobře vyzdoben a šlo vidět, že se o tohle místo stará.
"No je na čase, abys nám vysvětlil pár věcí Adame." strýček Arthur si musel všimnout, že jsem už chtěl pokračovat se svými otázkami a tak se to rozhodl udělat za mě.
"Máš pravdu. Posaďte se. Jak je vám všem asi jasné tohle není jenom obyčejný rodinný výlet. Tohle je výlet, který naše jména dostane do učebnic historie. Nebo je taky možné, že tato celá expedice bude naprosto k ničemu, ale dejme tomu, že tam něco najdeme. Avšak o co se jedná, to nevím. Tedy nevím, co přesně by to mohl být, ale vím, že věc, která má být ukrytá v nedaleké jeskyni, je odněkud z oblasti Blízkého východu a vím, že byla objevena římskými vojáky a pak převážena různě po území říše. Proč se dostala zrovna sem, to nevím. Ale díky téměř deseti let studia se mi podařilo lokalizovat téměř všechna místa, kde se tento artefakt nacházel." když mluvil, jeho asistent Robert vytáhl z jednoho ze svých ruksaků mapu ukazující Římskou říši. Byly tam vyznačeny desítky bodu ukazujících, kde všude měl tento artefakt být.
"Zde měl tento artefakt odnést pravnuk jednoho z vojáků, kteří jej nalezli nebo spíš ukradli."
"Ukradli?! Takže o něm přeci jenom něco víš!" skočil jsem otci do řeči, protože jsem byl docela zvědavý, o co by mohlo jít.
"No jsou to detaily, ale dobrá. Mělo by se jednat o jakousi modlu, kterou měl uctívat lid z oblasti, odkud pochází. Jistí vojáci byli, řekněme společensky unavení, proto se vloupali do malého chrámu a modlu si přivlastnili. Z toho jsem usoudil, že se jednalo o něco možná zlatého nebo posázeného drahými kameny, silně totiž pochybuji, že by ukradli nějakou dřevěnou sošku." otcův výklad přerušil majitel domu, který nám donesl jídlo a pití, jak nám slíbil. Když jsme dojedli a trochu si odpočinuli, chtěl jsem se otce ještě zeptat na spoustu věcí, ale on mě odbil s tím, že mu z té změny podnebí není dobře a že si potřebuje odpočinout, prý vše pochopíme, až dorazíme na místo.
Každý z nás měl svůj vlastní pokoj. Já a strýček Arthur jsme byli ubytováni na druhém patře, otec a sestra na prvním a otcův asistent byl ubytován v přízemí. Poté, co jsem si na chvíli odpočinul, jsem se rozhodl jít za Arthurem, abych se ho zeptal, jak se mu daří a tak podobně. Když jsem vešel do jeho pokoje, uviděl jsem ho jak stojí na balkónku a kouří. Radši jsem zakašlal, nechtěl jsem ho vyděsit tím, že se vedle něj jen tak objevím.
"Nejsem zas tak hluchý Petře, slyšel jsem dveře. Myslel jsem si, že přijdeš. Dopředu ti můžu říct, že toho nevím o nic víc, než nám Adam zdělil, tohle bylo totiž taky mé první zasvěcení do této záležitosti, ale stejně jsem rád, že si vzpomněl a zavolal mi, aspoň si nějak před koncem užiji." bylo zbytečné mu říkat, aby takhle nemluvil, strýček vždycky říkal, že smrt je přirozenou součástí života, je to prý právě smrt a ta jistota, že přijde, co nás žene dál.
"Neměli doktoři nějaké námitky. Počkat, to byla blbá otázka...." chtěl jsem se opravit, ale strýček se rozesmál a promluvil:"Vždyť mě znáš, nikdy na ty jejich kecy nedám. A kdybych je měl poslouchat, byl bych už aspoň tak dva roky někde připoutaný k nemocničnímu lůžku nebo už možná dávno pod drnem." z naší konverzace nás vyrušil zvuk přijíždějícího auta. Zanedlouho co auto zastavilo před domem, otec a jeho asistent Robert vyšli ven a začali do auta nakládat spousty věcí. Mezi tou hromadou věcí bylo lano, baterky a oblečení.
"Vypadá to, že pro nás otec všechno připravil." když už jsem myslel, že skončili s přípravou, otec vyšel z domu ještě jednou. Nesl velkou knihu s hnědým přebalem. To, co mě udivovalo, byl způsob, jakým otec tu knihu otec držel. I z té výšky jsem dokázal vidět, že knihu drží něžně a dává si pozor, aby mi neupadla nebo aby s ní o nic nezavadil.
Strýček si musel všimnout, že něco zaujalo mou pozornost:"Když mi Adam volal ohledně tohoto výletu, zmínil se, že mu nějaký jeho kolega dal něco, co mu velmi pomohlo při jeho výzkumu. Myslím, že se ten muž jmenoval...Albert L...něco."
"Takže přeci jenom něco víš." řekl jsem s malým úsměvem."No nic, nechám tě, ať si ještě odpočineš." s tím jsem strýčka poplácal po zádech a vydal se do svého pokoje.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zaklepal jsem na dveře jejího pokoje. Nic. Znova. "Chvíli počkej." uslyšel jsem hlas své sestry, ale něco mi říkalo, že jsem možná nepřišel ve vhodnou chvíli. Za chvíli se otevřely dveře a já uviděl Elise. Přes její snahu zakrýt to, jsem poznal, že brečela. Věděl jsem, že sestra má ráda své soukromí, ale přeci jenom jsem jí chtěl pomoct. Bez řečí jsem nás oba dostal do pokoje a zavřel za sebou dveře.
"Co se děje? Víš, že se mi můžeš s čímkoliv svěřit." oba jsme si sedli na postel. Chvíli bylo ticho, ale pak Elise spustila hlavu dolů a já mohl slyšet, jak popotahuje.
Objal jsem ji, chtěl jsem ji pomoct, ale zároveň jsem na ni nechtěl nijak tlačit. Po asi třech minutách ticha konečně promluvila:" Já...já ..nemůžu mít děti.....chtěla jsem ..... myslela jsem, že na to tady zapomenu, ale...... ono to tak bolí......." pevně jsem ji přitiskl k sobě, cítil jsem jak vzlyká. Elise vždy chtěla děti a teď ji bylo její největší přání. Nevěděl jsem, co říct, ale uvnitř jsem cítil takový vztek, že tak hodný člověk jako ona, si nemůže splnit svůj sen. Pak mě něco trklo:" No a co adopce?"
"Na to jsem taky myslela, ale bojím se, že bych nemusela splňovat všechna.....já jenom...., vím, že se to dá nějak vyřešit, ale prostě je to taková...." znovu se rozbrečela a mně to rvalo srdce, že ji takhle vidím.
"Pokud budeš cokoliv potřebovat, opravdu cokoliv, víš, že se na mě můžeš vždycky obrátit." seděli jsem tam takhle hodně dlouho. Jakmile jsem si všiml, že usnula, uložil jsem ji opatrně do postele. Chvíli jsem tam tak jen stál a čekal, jestli se neprobudí, ale když už to vypadalo, že bude spát, odebral jsem se do svého pokoje. Bylo už dost pozdě a já jsem byl také dost unavený a tak jsem se rozhodl, že bude nejlepší, když si také už půjdu lehnout.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ráno nás vzbudil otec, bylo dost brzo, všichni jsme vypadali ospale. Otec chtěl, abychom se sešli venku před domem. Když jsem uviděl sestru, jemně jsem ji zastavil. Podíval jsem se na ni a chtěl jsem se ji zeptat, no a ani nevím na co, jsem se ji chtěl zeptat, sestra mě však předběhla.
"Potřebovala jsem to ze sebe dostat. Díky...Budu v pořádku, jen to chce víc času." poznal jsem, že tímhle chtěla celou naši konverzaci ukončit a tak jsem se rozhodl, že budu lepší, když na ni nebudeme tlačit."
Když jsme se shromáždili venku, všiml jsem si, že kromě nás byl připraven na cestu i majitel domu, na rozdíl od nás byl však oblečen ve stejném oblečení, které měl na sobě včera. Vypadal, jako by šel jenom na nějakou obyčejnou procházku. Jediná věc, která prozrazovala, že jede s námi bylo to, že měl na zádech obrovský batoh.
"Pro menší opáčko: Naším cílem je jeskyně ukrytá nedaleko odsuď, cesta tam nebude příliš náročná, ale co bude v jeskyni, to už nevím....." Robert nás začal informovat o cestě, zatímco otec a jeho známý připravovali auto a mluvili spolu jazykem, kterému jsem nerozuměl. Avšak tentokrát jsem poznal, že se určitě nejedná o arabštinu.
".....to, co chceme nalézt by nemělo být moc velké. Podle záznamů, důkazů a podle studií pana Müllera jsme odhadli, že tento artefakt by měl být velký asi čtyřicet centimetrů."
"No asi máme každý svůj vlastní názor na to, co je velké a co ne." řekl s úsměvem strýček. Robert se najednou rozkoktal, naneštěstí ho z dalšího trápení, které bychom způsobili, zachránil otec, který dal pokyn k tomu, že máme nastoupit:" Tak jo bando, je čas. Pokud chcete ještě něco před výletem něco říct nebo tak..." já si jen pomyslel, že mele pěkný blbosti, avšak šlo poznat, že nejsem jediná, kdo si tohle myslel.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Cesta samotná netrvalo příliš dlouho. Včerejší teplé a slunečné počasí vystřídalo větrné a deštivé počasí. Čím více jsme se přibližovali k naší destinaci, tím více začali objevovat temné mraky, které nakonec naprosto zahalily slunce. Když jsme vystoupili z auta, vedení expedice se ujal otcův přítel, jehož jméno nám nezdělil. Otec šel rychle za ním a my jsme následovali.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Měli jsme za sebou asi hodinu a půl chůze, když jsme najednou zastavili. Jakmile jsem se podíval za otce a našeho "průvodce", uvědomil jsem si, že vidím vchod do jeskyně. Mezi těmi skalisky by ho bylo těžké najít, ale naši dva vůdci zřejmě věděli, po čem se mají dívat.
Vchod nebyl moc velký, vlezli by se do něj najednou pouze dva lidé. Z vrchní části vchodu visely dolů "zuby". Trochu to vypadalo, jako bychom vstupovali do chřtánu nějakého hladového zvířete.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama