Část 8.

28. ledna 2017 v 23:23 | Nikolas |  Děti nočních hrůz
Ta osoba mě popadla a hodila mě přímo proti hřbitovní zdi. Okamžitě ke mně přiskočila a přitiskla mě ke zdi, chvíli mi to trvalo v tom zmatku, ale nakonec jsem toho člověka poznal. Byl to ten strašidelný stařík. Na svůj věk měl neuvěřitelnou sílu, držel mě celou dobu jen jednou rukou a já ať jsem se snažil, jak jsem jen chtěl, prostě jsem jej nedokázal přemoci. Druhou rukou mi položil na ústa, aby mi zabránil v tom, abych si zavolal pomoc.
"Hlupáku, co jsem ti říkal? Co jsem ti říkal?! Neměl si sem chodit, neměl si je vyrušovat!" křičel na mě a celou tu dobu se mnou třásl.
"Ničemu vůbec nerozumíš! Ani jeden z vás!" muž na chvíli ode mě odpoutal svou pozornost a já toho využil, kousl jsem ho do ruky a udeřil jej nohou do pravého kolena. Jemu to však vůbec nic neudělalo, místo toho jen se mnou silně zatřásl a znovu mě přitlačil ke hřbitovní zdi. Obličej mi doslova drtil, chtělo se mi tou bolestí křičet, ale prostě jsem nebyl schopen ze sebe vydat ani hlásku.
Odmlčel se a jen mě pevně stiskl. Začal se rozhlížet po hřbitově a jeho okolí, bylo mi jasné, že někoho vyhlíží, ale zároveň to taky vypadalo tak, že se na tu osobu moc netěší. V tom tichu jsem si uvědomil, že je tu až příliš velké ticho…Hlasy Libora a jeho kámošů….bylo tam jen to hrobové ticho. Ten muž si toho musel taky všimnout, v jeho obličeji se objevil výraz strachu a vyděšení. Přímo se ke mně natlačil a zašeptal: " Nebude to trvat dlouho a on to s tvými kamarády skoncuje a pak si přijde i pro tebe." Na chvíli se mi zdálo, že jsem v jeho očích snad uviděl lítost.
"Utíkej!" bylo to poslední, co mi řekl před tím, než mě pustil. Nevím a ani mě nezajímá, jestli to bylo zbabělé, ale já jsem začal okamžitě utíkat, vůbec jsem nepřemýšlel nad tím, co se stalo ostatním. Jediná věc, které jsem věnoval pozor, byl můj strach a to, že mi jde o život. Prostě jsem jen běžel, neohlížel jsem se zpátky, nechtěl jsem podívat nebo jsem se spíš bál toho, že když se otočím, něco mě snad popadne a já se odtamtud už nedostanu živý.
Nedokážu to ani popsat slovy, ten pocit, který jsem zažil, když jsem v dáli spatřil vesnici, náš hostinec…Cítil jsem, jak mi po tvářích stékají slzy, chtěl jsem běžet rychleji, jenže se tam znovu přihnala ta vánice, sníh mi v běhu také moc nepomáhal.
Najednou jsem však uslyšel zvuk, který mi málem zastavil srdce. Vytí….tentokrát jsem se už ohlédl a spatřil je, ty vlky, jak se za mnou ženou….
Neměl jsem se otáčet, nevšiml jsem si totiž toho, že mi něco stálo v cestě a já o to v tom zmatku zakopnul….Těžko se mi teď vzpomíná na tu bolest, kterou jsem pocítil, když se mi do nohy zakousla ta psiska. Vánice byla hlasitá, silná, prostě můj křik o pomoc přehlušila…Ztratil jsem veškerou naději…Netušil jsem, co mě čeká a to možná na tom, bylo to nejhorší. V uších se mi rozezněl zlověstný kovový smích…věděl jsem, komu patří.
Vlci mě dokázali rychle odtáhnout zpět na místo, ze kterého jsem právě utekl…Vše mi přišlo ztracené..
Jakmile jsme dorazili před vchod na hřbitov, vlci se zastavili a nechali mě tam jen tak ležet. I přes tu bolest se mi podařilo se dostat rychle na nohy a rozeběhnul jsem se, ale někdo mi ocelovým stiskl, přimáčkl rameno a začal mě tahat zpět. Když jsem vzhlédl, uviděl jsem toho mladého muže, kterého jsem potkal u toho spáleného domu. Uviděl jsem tu zrůdu….
Jeho ústa byla zkrvavená, jeho oči zářili rudě jako rubíny. Málem jsem si jich nevšiml, u hřbitovní zdi byli v polootevřených rakvích naskládaní mí spolužáci. Jejich hrdla byla prořezána, jejich tváře postrádali jakékoliv známky života. Nebyl jsem schopen ten pohled unést a začal jsem zvracet…Muž se mnou pohodil a popošel o pár kroků dál.
"Ale podívejme, náš malý dobrodruh to asi nemůže unést! Jak smutné, nemyslíš?" prohodil ten muž směrem ke starci, který stál opodál a na to monstrum hleděl s nejvyšší úctou a pokorou. Stařec se na mě na okamžik podíval, jeho výraz nic neprozrazoval, jen se na mě díval s nepřítomným pohledem.
"Co po mě chceš?!" vyštěkl jsem na něj, neměl jsem sílu na to, abych utíkal. Ta příšera se jen pousmála a kývla na starce. Ten pomalu začal odnášet jednu rakev za druhou za hřbitovní zeď.
"Na tom, co chci já, nezáleží, stejně mi to nemůžeš poskytnout." Začal se ke mně pomalu přibližovat. Měl výraz predátora, který je připravený pozřít svou oběť, tak jsem se i cítil jako oběť…

Nechtěl jsem být tak bezbranný, tak bezmocný….prostě ODMÍTÁM se jen tak vzdát, nebudu jeho další oběť…Postím se mu za to, co udělal mě i jim…..
Třepou se mi ruce, ale tohle musím dopsat….něco, co bych po sobě zanechal, pokud se při mém posledním vzdoru….
Nejdřív to musím však vše zaznamenat…mám ještě trochu času než vyjde slunce a já vyrazím, abych pomstil sebe a ostatní…je všechny.

Nebyl jsem si jistý, jestli to vůbec zabere, ale na druhou stranu, stejně jsem neměl moc na výběr a tak jsem udělal to, co mě napadlo, ve chvíli, kdy se ke mně ta zrůda přiblížila dostatečně blízko. Vytáhl jsem z poza trička ten křížek, který jsem dostal od hostinské. Jakmile jej spatřil, jeho úsměv zmizel a nahradil jej ošklivý škleb plný znechucení.
"Jak se opovažujete JIM pomáhat! Vy jste všichni MÍ!" začal vřískat na celé kolo a já využil toho, že stařec byl pryč, abych se rozběhl. Netrvalo to dlouho a rozeběhl se i vlci, kteří mě samozřejmě rychle doběhli, avšak nezaútočili, jen vedle mě běželi….
Pak jsem uslyšel hlas, který byl tak zřetelný i přesto, že vycházel z takové dálky….
"Jen si utíkej, jen běž….To co tě čeká, bude ten nejlepší trest za tvůj vzdor! Ty totiž budeš ŽÍT!" jeho odporný smích mi zněl v uších i ještě dlouho poté, co se ode mě odpojili ti vlci.

Když jsem dorazil do hostince, všichni už spali, věděl jsem, že nemá cenu nikoho budit… Stejně by mi nevěřili…Byla tu jen jedna osoba, která by mi vše uvěřila, osoba, která o mém nepříteli něco ví, osoba, která mu už dokonce vzdorovala tím, že mi dala tenhle malý křížek….Právě té osobě dám svůj deník do úschovny a až nadejde správný čas, tak se pokusím vypořádat s tím zlem, která nás tady všechny sužuje….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama