Kapitola I. Seance- část druhá

15. dubna 2018 v 16:58 | Nikolas |  Příběhy Deresu: Hlas mrtvých
Takhle jsem si tohle ráno nepředstavovala, ale určitě si nebudu stěžovat, že mě Hernida probudila z té příšerné noční můry. A když je už řeč o Hernidě, chudák sama vypadá, jakoby viděla ducha
"Holka, vyděsila si mě." pousmála se a na postel mi položila čisté oblečení.
"Budu potřebovat aby si skočila do lesa pro nějaké bylinky. Dostala jsem novou objednávku z města, ale poslední zásoby jsem použila na Asyrovu dávku." šlo vidět, že má strach. Asyr, můj bratr, je již od narození nemocný a ani Ctihodná Hernida, bylinářka a léčitelka Kmene Drápu, nebyla schopna najít lék. Jen se nám zatím dařilo udržovat jej ve stabilní kondici. Tedy alespoň po většinu času. Někdy se stávalo, že u něj propukly horečky a to už ani její umění a znalosti nepomáhaly, ve městě nám alchymista prodal laciný lektvar a nám vždy nezbývalo nic jiného než čekat, jestli se jeho stav zlepší. Díky Medvědici se zatím vždy zlepšil. Musím ale přiznat, že mám strach, veliký strach, že to příště nezabere, že bychom ho mohli ztratit.
"Nepřemýšlej nad takovými věcmi." pomyslela jsem si a konečně vstala z postele. Hernida nečekala dlouho, poté co uviděla, že jsem v pořádku, odešla z mého pokoje.
Opravdu nesmím na něco takového ani myslet, zvláště ne teď, když se ve městě konečně ukázal ten zpropadený mág. Vydřiduch jeden, řekl nám, že za jeho léčbu bude požadovat aspoň 500 zlatých. Když s námi mluvil, ani se nepokoušel skrývat svůj odpor vůči našemu lidu, ten jeho pohrdavý pohled mě tak štval, že jsem měla chuť mu jednu vrazit, ale bylo mi jasné, že by to bráškovi nepomohlo a taky bych toho namyšleného floutka utvrdila v tom, že jsme všichni barbaři.
"No což, není čas nazbyt, Hernida bude určitě potřebovat pomoc, měla bych se obléct." navlékla jsem si na sebe bílou košili a kalhoty, které mi Ctihodná přinesla. Přešla jsem k zrcadlu a chvíli jsem se před ním upravovala. Normálně jsem na takové věci moc nedala, ale dneska k nám má přijet ctěný host, který by se prý chtěl dozvědět něco o naší kultuře. No a proto samozřejmě zamíří do našeho domu. Za Ctihodnou Hernidou a za mnou, dcerou posledního šamana Kmene Drápu.
Slyšela jsem, jak mě Hernida volá, tak jsem na sebe hodila kožešinovou vestu a rychle seběhla dolů.
Musela jsem se pousmát, když jsem viděla na stole připravenou snídani. Některým Hernida připadala tvrdá a neustále zamračená osoba, ve skutečnosti to byla neuvěřitelně hodná žena. Pořád nemůžu uvěřit, že se nás obou ujala, po tom co nám umřeli rodiče. Zvláštní je, že dodnes nevíme, jak zemřel můj otec. Maminka zahynula, když porodila Asyra, ale tátova smrt nebyla nikdy objasněna. Nejhorší na tom všem bylo, že mi nedovolili, abych se účastnila pohřebního rituálu. Až nedávno jsem zjistila, že otcovo tělo mělo v takovém stavu, že si starší nebyli jisti, zda-li bych měla být přítomná. Nezazlívám jim to, samozřejmě bych se chtěla rozloučit, ale vím, že mysleli na mé dobro.
"Až se najíš, zajdeš za Artoriem a dáš mu tenhle balíček. Hlavně mu nezapomeň připomenout, že si toho nesmí vzít příliš moc najednou, jinak nám tu bude zase poletovat po osadě a vykřikovat, že umí lítat." při té vzpomínce jsem se usmála, chudák starý pán si ani na nic nevzpomínal, ale ostudu tu si udělal doživotní.
"Ještě něco?"
"No potřebovala bych ještě pár bylinek, tak kdybys nějaký v lese našla, tak bych se nezlobila." to už jsem dojedla, vzala jsem balík pro Artoria, lístek s bylinkami, které mám najít a vyrazila jsem.
Tedy to jsem chtěla udělat, ale u dveří mě zastavila Ctihodná a zamračeně se na mě podívala.
"No jo, už jsem zase zapomněla." vtiskla mi do ruky krátký mečík a hluboce si povzdychla.
"Co bys beze mě, holka, dělala?"
Jen jsem se pousmála a vyšla ven.
Asyr si hrál venku s pár kamarády, tak nechtěla toho černovlasého uličníka rušit, ale on jako kdyby vycítil, že jsem vyšla a přiběhl za mnou.
"Ségra, ségra, ségra! Dneska mi ji už konečně koupíš?" Ahhh…tu otázku jsem nesnášela, od té doby, co uviděl představení nějakého pitomého barda, tak si přeje, abych mu koupila lyru, samozřejmě že bych mu ráda vyhověla, ale musím si nejdřív našetřit na toho mága a až potom budu moct mít i nějaké vedlejší výdaje.
"Nevím, nevím. Nevidím důvod, abych někomu tak nezdvořilému něco kupovala." bráška na mě vyvalil oči a rychle se lehce se dokonce i uklonil.
"Máš pravdu, omlouvám se." odběhl na pár metrů pryč a pak se hned vrátil.
"Dobré ráno, sestřičko! Jak ses dnes vyspala? Doufám, že dobře!" rychle to ze sebe vychrlil, nadechl se a pokračoval: "Doufám, že ti chutnala snídaně a tak….Lepší?"
"Chutnala a tak? Budeš na tom muset trochu zapracovat." něco sice zamumlal, ale já ho jen pohladila po vlasech a poslala ho zpátky za ostatními, ať si jde hrát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama