Kapitola I. Seance- část třetí

15. dubna 2018 v 18:04 | Nikolas |  Příběhy Deresu: Hlas mrtvých
"Krucinál, hergot, sakra kde jsem je zas dal. Já se na to všechno můž…" Artorius dokázal být docela výřečný na tak jinak tichého člověka, ale když se naštval, byl horší než všichni ďáblové dohromady.
"Do psí prdele, kam jsem je sakra zas dal?!" bylo mi jasné, co hledá, tak jsem si odkašlala a když si mě nakonec všiml, ukázala jsem mu na čelo.
"Jsem se tě lekl, Ali. No a ještě k tomu teď musím vypadat jako ten největší senilní blb."
"Uhmm, neřekla bych, že ten největší." pousmála jsem se.
"To teda děkuji." naštěstí měl vždy smysl pro humor a nedělalo mu problém si udělat legraci i ze sebe samotného, a tak mi můj úsměv oplatil.
"Tak co mi přinášíš? Co mi ta vaše Ctihodná vzkazuje teď?"
"Jen že si milostivě máte dávat pozor, kolik si toho příště dáte."
S vážným pohledem jsem k němu přistoupila a chytla jej za rameno: "Vím, že máte občas bolesti, ale dávejte si prosím pozor. Hernida říkala, že vašemu tělu ty bylinka taky nedělají dobře."
Lehce se pousmál a kývl hlavou.
"Mohl bych tě o něco požádat, když už jsi tady?"
"Jasně. O co jde?"
"Mé další dílo má být socha vznešené dámy na její dvacáté narozeniny, ale ona se neuráčí mě tu přeci vystavovat, abych jí mohl vytesat sochu. Jste ve stejném věku i postavově jste si podobné, jen bych potřeboval vidět, jak by to vypadalo, kdyby ses nějak postavila. Toť celé. Bude to rychle." musím se přiznat, že mi tak trochu vypadlo z hlavy, o co mě požádala Hernida, a tak jsem svolila, že mu pomůžu. Musela jsem si vyzkoušet pár póz i dokonce oblečení, Artorius horlivě trval, že si musím odložit ten meč, že ten by se u urozené dívky neviděl.
Asi až po dvou hodinách, když jsem ho tak pozorovala, jak si pořád něco zakresluje do deníku, uvědomila jsem si, že mám u sebe seznam bylinek a že je mám právě teď asi sbírat.
"U prokletého Úhoře!"
"Co se děje?"
"Měla jsem hledat pro Ctihodnou nějaké bylinky."
Protočil očima a hlavou kývl hlavou, že už je hotov.
Když jsem došla k lesu, muselo být už poledne, přesto jsem však musela neustále mžourat očima, abych něco vůbec našla, neboť nebesa byla zamračena a koruny stromů toho světla taky moc nepropustily.
Vždycky jsem se tohoto místa bála, těch vysokých stromů, toho zvláštního ticha co tu panuje, ani ten chlad, tomu moc nepomáhal. Tenhle můj strach z lesa ze mě dělal trochu podivínku mezi našimi lidmi, přeci jenom jsme potulný lid, který přechází z jednoho lesa do druhého. Můj kmen je sice výjimečný tím, že jsme se usadili, ale i tak, že se bojím lesa, je trošku pro všechny zvláštní. No co už.
"Á tady jsi. Konečně." sehnula jsem se pro jedno malé kvítko, když jsem uslyšela mužský hlas.
"Teď pomalinku vstaň a otoč. Žádné prudké pohyby."
Neměla jsem moc na vybranou a tak jsem uposlechla, slyšela jsem, že někdo velmi blízko se natahovala tětiva luku, kdybych běžela od nich, byla bych lehkým cílem, střelili by mně do zad a bylo by po všem.
"Ale podívejme se, taková hezká kočička."
"Ugh, chce se mi z vás zvracet, vy prasata. No ale jste jen dva. To bych mohla zvládnout. Hlavně musím být klidná, to se poddá. Snad. Tak jo, jsou tu jen dva. Naštěstí stojí vedle sebe, což by nebylo moc pro mě dobré, tedy kdyby jeden z nich neměl ten luk. Snad by nevystřelil nablízko, mohl by zasáhnout toho druhého. Nemám moc na výběr. Soustřeď se Alethio!"
Nenápadně jsem si sjela rukou po pravém boku.
"Nic?!" pak mi to došlo, musela jsem nechat meč u Artoria.
"Doprdele!"
Promluvil ten stejný chlap: " Původně jsme chtěli peníze, ale u takový květinky bychom mohli udělat výjimku, co Franzi?" pokývl na lučištníka, který mi jen ukázal svůj bezzubý úsměv.
"Je mi špatně z toho, co se právě snažím říct, ale musím je trochu oblbnout."
" Snad byste neublížili takové bezbranné dívce, jako jsem já?" oblízla jsem si rty v naději, že je to víc naláká a oni nebudou tak ostražití. Oba se pořád tak pitomě smějí.
Pomalinku jsem přikročila k tomu s tím mečem, zatímco jsem předstírala, že si svlíkám svůj vršek.
Oba se začali taky přibližovat. Výborně. Ještě kousek.
Ten s tím lukem konečně polevil a přestal natínat jeho tětivu.
Vyrazila jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama